Římská říše, jež převzala mocenské a duchovní bohatství staré Hellady, se v 4. století začala povážlivě otřásat ve svých základech. S vypětím sil odráží útoky Burgundů, Franků a vojsk nové říše perské, navíc i uvnitř impéria dochází ke krvavým sporům o panovnický trůn. Po smrti autoritativního monarchy Konstatntina Velikého - tomu se podařilo zabezpečit podunajskou hranici a odrazit Germány v Porýní - vyšel z urputných mocenských střetů jako vítěz Constantius, který pak vládl celé říši, rigorózně zakázal pohanské kulty a sám zasahoval do věroučných křesťanských sporů. Zato jeho nástupce Julián, později zvaný Apostata, vystupoval polemicky proti křesťanství. Historikové soudí, že restaurací pohanského ducha chtěl římské říši vrátit její někdejší velikost.